"Ježíš řekl svým apoštolům: ´Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mě hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mě hoden.´" Mt 10,37
Lehce provokativně Ježíš říká: "Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mě hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mě hoden.“
Soutěží Bůh o lásku s našimi blízkými, porovnává se s nimi? Je na tom něco špatně, že máme rádi své blízké?!
Smysl tohoto výroku je ale jiný. Ježíš říká, že primát a pramen všeho má láska Boží. Ať jsou naše vztahy krásné nebo bolavé, Bůh a jeho Láska je vždy větší. On je jediným pra-zdrojem lásky.
Můžeme se dnes sami sebe zeptat: Kde beru sílu milovat své nejbližší? Kde beru inspiraci pro rozvíjení vztahů? Co dělám pro jejich uzdravení? Mám odvahu vstupovat do polámaných vztahů?
Možná zjišťujeme, že se v některých vztazích naše láska opírá o výkon; snažíme se a už nemůžeme. Ježíšův výrok je ale právě v tom osvobozující: Jako by říkal: „Nemusíš to rvát jen ze své síly. Já, Bůh tě zvu do svého vnitřního života. Já jsem láska, dávání, které ti vychází naproti. Chci tě pozvat do svého srdce a rozfoukat v tobě lásku, která se pak bude konkretizovat v tvých každodenních vztazích.“
Z lidské síly toho zvládneme také hodně, ale často je to vyčerpávající, křečovité a vede to někdy k nezdravému lpění na druhých. Když ale své vztahy otvíráme před Bohem a přijímáme, že naše schopnost milovat vychází z Boha, naše láska se očišťuje, uzdravuje a roste.
Boží láska nemá konkurovat
mojí lásce k druhým.
Ale má mou lásku očišťovat,
osvobozovat, prohlubovat,
uzdravovat.
Prosme Ducha svatého,
aby Boží láska
byla zdrojem
té naší.
Tuto službu poskytuje www.vira.cz.
